Rozvoj silniční sítě v Československu do roku 1989

Mapa zobrazuje výběr vybudovaných (modernizovaných) významných silnic dokončených do roku 1989. Teprve vznik státního Silničního fondu (zákon č. 116/1927 Sb. z. a n.) znamenal podstatný krok ke zlepšení československé silniční sítě, zejména s ohledem na kvalitu vozovek, jejich bezprašnost i zavádění nových materiálů (beton, asfalt). Přestavba silniční sítě ze směru sever – jih na západ – východ příliš nepokročila. Sondou je představena výstavba nových silnic na území dnešního Pardubického kraje. V padesátých letech se výstavba soustředila na opravu silnic po válce a bezprašnost. Velké silniční otázky se dosud nepodařilo vyřešit (Pražský vnější a vnitřní okruh, obdobně Brněnský). Od poloviny 70. let 20. století se začal budovat okružně radiální ZÁKOS v Praze, který nebyl do roku 1989 dokončen.

Základní komunikační systém (ZÁKOS)
Základ koncepce rozvoje automobilové dopravy v Praze vytvořil v roce 1972 projekt vypracovaný Národním výborem „Plánovitý podklad přípravy a výstavby ZÁKOSu v Praze“. Ten byl 4. prosince 1974 schválen národní vládou ČSR. Původní koncept vycházel z roštového systému tří severojižních magistrál a dvou východozápadních. Nakonec byl modifikován na okružně radiální: 9 roštových radiál, propojujících vnější a střední okruh. V centru Prahy se měly křížit Severojižní magistrála (vybudovaná) s Východozápadní (Radlická, Strašnická radiála s novým mostem na Výtoni, nevybudována). Vybudován měl být za pouhých 25 let (1990). V roce 1991 byl ZÁKOS nahrazen modifikovanou verzí HUS (Hlavní uliční skelet), ve které již Žižkovská radiála, Veleslavínská a Krčská a propojení uvnitř středního okruhu chyběly. Nakonec z 9 radiál bylo zapojeno 7 včetně Strahovského tunelu. Výstavba HUS probíhá dosud. Přestože městský (střední) okruh je veden v podstatě v původní trase, některé úseky byly převedeny do tunelů. Nejprve byla vybudována Pankrácká radiála (Chodovská) již v roce 1971 v souvislosti s výstavbou D 1. V 80. letech 20. století byla vystavěna Chuchelská radiála, resp. Strakonická radiála, stejně jako Radlická radiála. Prosecká radiála byla dokončena ve dvou etapách v roce 1980 a 1992. Naopak Strašnická (Štěrboholská) radiála byla vybudována na konci devadesátých let a Vysočanská radiála byla otevřena až v roce 2011. Zatímco v případě Břevnovské radiály se zvažuje její vedení, s Veleslavínskou, Žižkovskou ani Krčskou radiálou se již nepočítá.

Literatura

Národní archiv, fond Úřad vlády ČSR/ČR, Praha – Usnesení vlády
• Alfred Brunclík – Vladimír Vorel a kol., Páteřní síť dálnic a rychlostních silnic v ČR, Rudná 2009.
• Dálková silnice Tábor – Milevsko – Žďákov, Lidové noviny, 2. 6. 1939, s. 4; http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:22b80830-532e-11dd-bb85-000d606f5dc6?page=uuid:9478c030-526c-11dd-bfa2-000d606f5dc6 (3. 5. 2020)
• Dálnice v Československu, Praha 1970.
• Heslo Silnice a cesty veřejné, Slovník veřejného práva československého, sv. IV, Praha 2000 (reprint), s. 205–227.
• Churaň, R., Analýza vývoje silniční a dálniční sítě v jednotlivých dekádách 20. století pomocí GIS, bak. práce, PřF UK, Praha 2010. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/39598?locale-attribute=cs (3. 5. 2020)
• Kos, P., Cvičiště Benešov - vstup zakázán!! SS-Truppenübungsplatz Beneschau/Böhmen 1939-1948: stručná historie výcvikového prostoru SS ve středních Čechách v letech druhé světové války a poválečná obnova území do roku 1948, Postupice 2012.
• Křivanec, K., Slovenské silniční problémy, Časopis československých inženýrů 60, 1932, č. 1, s. 5–9; č. 2, s. 19–22; č. 3, s. 33–37.
• Luňák, P. (ed.), Plánování nemyslitelného. Československé válečné plány 1950–1990, Praha 2019.
• Míša, K., Dálková silnice Brno – Žilina, Silniční obzor 17, 1938, č. 4, s. 69–72.
• Musil, J. F., Po stezkách k dálnicím: kapitoly z dějin silnic, silničních dopravních prostředků a silničního stavitelství, Praha 1987.
• Popelka, P., Okresní silniční výbory ve Slezsku (1868–1928), Slezský sborník 110, 2012, s. 201–220.
• Roubík, F., Silnice v Čechách a jejich vývoj, Praha 1938.
• Silnice a dálnice v České republice: vývoj stezek, cest, silnic a dálnic na našem území od nepaměti až po současnost, Rudná 2009
• Jan Štemberk – Ivan Jakubec – Bohuslav Šalanda, Automobilismus a česká společnost, Praha: Karolinum 2020. ISBN 978-80-246-4757-9. 315 stran.
• Vondruška, M. (red.), Jihočeská technická práce, České Budějovice 1938.
• Vymětalík, J., Dálková silnice Plzeň – Moravská Ostrava se zvláštním přihlédnutím k úseku Nové Město na Moravě – Prostějov, in: Sborník Archivu bezpečnostních složek/Archiv bezpečnostních složek, 2018, č. 16 s. 39–103.
• Vymětalík, J., Dálková silnice Plzeň – Moravská Ostrava v průběhu západní Moravou, in: Západní Morava: vlastivědný sborník 20, 2016, s. 45–75.
• Vymětalík, J. Dálková silnice Žďár – Olešnice – Boskovice – Prostějov: jako součást dálkové magistrály Plzeň-Moravská Ostrava v bývalém okrese Boskovice, in: Sborník Muzea Blanenska, 2016, s. 108–131.
• Závodník, A., Dějiny silnic na Moravě, Silniční obzor 20, 1941, č. 4, s. 50–52, č. 5, s. 67–70, č. 6, s. 83–85, č. 7, s. 103–106, č. 9, s. 138–142, č. 10, s. 149–152, č. 11, s. 166–172, č. 12, s. 185–187; Silniční obzor, 1942, roč. 21, č. 1, s. 8–11, č. 2, s. 25–27, č. 3, s. 37–39.